SYMBIO zvenčí: jak nás vidí lektorka angličtiny

Jaime je rodilá Američanka, takže skutečně native speaker na slovo vzatý. Vystudovala anglickou literaturu a teorii umění, několik let pracovala jako PR zástupce jednoho amerického cyklistického týmu a poté byla producentkou pro fotografické a filmové studio. Práce pro ni ale byla moc stresující, a tak dala výpověď a odstěhovala se do Evropy. Do Prahy se dostala víceméně náhodou – když hledala vhodné termíny pro tzv. Cambridge Course pro učitele angličtiny, ideální kombinaci ceny, času a místa splňovala právě Praha. Jaime tu ale žije již 11 let, má certifikáty CELTA i DELTA a kurz, kterého se zde tehdy účastnila, nyní učí. Naštěstí si ve svém nabitém rozvrhu našla i místo na pravidelné lekce pro Symbiáky.

Jak dlouho už spolupracuješ se SYMBIEM?

Je to už 6 nebo 7 let, začala jsem tu učit přes jazykovou agenturu a po chvíli jsme se kvůli finančním potížím, kterými SYMBIO procházelo, rozešli. Pak se mi ale ozval Libor, jestli bych učila jen jeho, a tak jsem se do SYMBIA ráda vrátila. Ze začátku jsem učila Libora s Robertem dohromady v jedné lekci, pak po pár letech jsme se domluvili na lekcích pro celou firmu.

Co tě u SYMBIA drží, proč s ním už tak dlouho spolupracuješ?

Spousta věcí. Nejvíc asi právě to, jak je SYMBIO organizované a strukturované. Dneska je to prvně, co mi za poslední rok někdo zrušil lekci. A to je vážně neobvyklé – lidé přijdou, opravdu je to baví… Myslím, že je to i tím, že Robert a Libor mají představu společnosti, kde je každý zodpovědný sám za sebe – za vlastní práci, za vlastní zlepšování, pokrok, a že když se něco má udělat, ti lidé to sami od sebe udělají.  Mají představu firmy, která dává lidem určitý pocit vlastní zodpovědnosti. A myslím, že je to fakt dobře a vlastně je to to, co mám nejvíc ráda na spolupráci se SYMBIEM.

Když mi Libor zavolal, že chce, abych s nimi spolupracovala, také to nechal na mě – seřadila jsem lidi do skupinek, které mi dávaly smysl – tedy podle toho, jestli si jsou nějak podobní, nebo mají podobnou práci, nebo jsou na blízké úrovni, takže si v angličtině mohou pomáhat navzájem. Klasické rozdělení, které používají často jiní lektoři, je jednoduše podle úrovně jazyka. A spousta firem, které si nás lektory objednávají, vám řeknou, jak přesně ten proces chtějí – musíš použít takové učebnice, taková cvičení a takhle rozdělit a testovat lidi. A co SYMBIO udělalo bylo to, že mi dalo důvěru, abych to sama rozhodla a organizovala tak, jak já uznám za vhodné, což znamená, že každá lekce je opravdu jiná. Jsem si jistá, že mi kluci dali takovou volnost proto, že už je znám dlouhou dobu a oni vědí, že naše představa řízení je stejná.

A to je jaká?

Snaží se objevit, v čem jsou lidi dobří, a pak se jim snaží dát prostor, aby tuhle práci dělali. A vážně si váží lidí, které přijmou – a to je vážně nevšední. Myslím, že když zjistí, že někdo není na správném místě, nejsou s ním hned hotoví, ale snaží se pro ně najít to správné místo, chci říct… lidé pro ně nejsou na jedno použití. A to je opravdu silný kontrast oproti dalším společnostem, se kterými pracuji, kde si myslí, že mohou snadno získat člověka na vaše místo a že jste nahraditelní, takže se nestarají, co se stane. Mám prostě pocit, že moje práce tu má hodnotu.

Jak se na lekce pro Symbiáky připravuješ?

Hodiny do SYMBIA si nijak zvlášť nepřipravuju, prostě mluvíme o tom, co lidi zajímá, o čem mluvit chtějí. Vím, že spoustu učitelů děsí představa, že by měli mít hodinu, kterou by neměli do minuty rozplánovanou, a myslím, že mě na tenhle styl výuky připravily právě roky praxe. U tak pokročilých studentů, jako jsou ti v SYMBIU, podle mě nemá smysl si hodiny detailně plánovat – jediné, kdy hodiny připravuju, je, když mi někdo řekne, co konkrétně chce probírat a co konkrétně mu nejde. Pokud někdo potřebuje naplánovanou lekci, tak ji naplánuju, pokud ne, přijde mi zbytečné ty lekce moc svazovat. Moje filozofie co se týče učení angličtiny je, že když lidé mluví o tom, co je pro ně relevantní nebo důležité, ať už jde o cokoliv, a já jim během toho pomáhám vylepšit angličtinu, je pro ně jazyk zapamatovatelnější a naučí se ho snáz.

Protože si na lekcích se Symbiáky povídáš o tom, co zrovna řeší, máš často největší přehled o tom, na co si stěžují a co je štve, ne?

Samozřejmě slyším často nějaké problémy, ale nikdy nikdo neřekne něco jako „nesnáším SYMBIO“. Často slýchám „mám špatný den“, „tenhle člověk mi leze na nervy“, „štve mě to a to“, ale nikdy neslyším „nesnáším tohohle člověka“ nebo „nerad/a tu pracuju“. Mnohem častěji slýchám o tom, že lidé chtějí vyřešit to, co je štve, spíš než se na to vykašlat a odejít. A to je vážně hezká věc. Myslím, že lidi, co tu pracují, mají dost štěstí – stejně jako já.